„Padá hvězda – něco si přej“, říkává se. Jeden můj dávný kumpán z divadel tvrdí, že si přeje pokaždé to samé; totiž aby ho netrefila. A zatím se mu to plní. A myslím, že se to bude hodit i teď. Tentokrát je ta hvězda masivní, vyfutrovaná a solidní zdá se. Hotová blýskavice. Na sobě má vyrytý monogram AB a každá čárka v těch písmenech má prý hodnotu miliard. A i když měla zářně stoupat vzhůru, místo toho se najednou obrací k ranveji pod sebou a podezřele zrychluje.

Na odpalovací rampě v Americe stojí raketa. Je to stroj Falcon-9 společnosti Spacex a na jejím vrcholu je baterie telekomunikačních družic, které by měly výrazně vyřešit pokrytí zeměkoule signálem a vím já co ještě. Ne nebojte se, našinců tady se to netýká. Místní operátoři jistě najdou nějaký „problém“, který jim bohužel zabrání polepšit jejich služby… ale o tom teď mluvit nechci. Start rakety se má uskutečnit dnes (pondělí) někdy před druhou hodinou odpolední našeho času.

…pravdu pravdoucí! Takže! Ten mazaný komunista Filip prohlásil, že komunisti nikdy nikomu nic nevzali. Když jsem to slyšel, hned mi na mysli vytanula ta scéna s Igorem Hnízdem, třídním drzounem a rákoskou …“ dvě za pískání pod oknem … švih! švih! …a dvě za lhaní … švih! švih!“ Člověk se nestačí každý den divit, co v téhle partaji všechno Semelou, ani nezrudnou – asi to víc nejde. Kdyby se TOHLE stalo pravdou, (a mohlo by, jak pravil Goebbels) už vidím, jak se za chvíli trousí soudruzi z JZD a tu kus pole loudí, tu kozenku s volkem odvádějí…

Tak už je to padesát let. Rovných padesát let, co naší republiku zdobí dálniční síť. Půl století, kdy můžeme uhánět s větrem o závod... alespoň teoreticky. Co naplat, že některá města, která už měla být těmi tepnami propojená, nejsou ještě ani za posledním obzorem, co naplat, že se dálnice po svém lopotném dokončení už na svých začátcích drolí .... je tu výročí, milník. 

Byl pátek po svatém Václavu. Bylo dopoledne. Jako obvykle jsem vyrazil do marketu pro svačinu. Pár rohlíků a něco k tomu ... a hned pryč ... ale ... uvázl jsem tam. Národ, zřejmě zcela vyhladovělý tím jednodenním zákazem nakupování, zcela zahltil možnosti prodejny a fronty u dvou pokladen se protáhly až daleko mezi nákupní regály. A nehýbaly se.

Možná to znáte. Někdy občas nejde ten proud, někdy to tak docela netopí, jak by bylo potřeba .... prostě takové normální 21. století. Nic nefunguje věčně a občas se to pokazí. Nám zase nějakou chvíli netekla z kohoutků voda.

Některá slova to mají těžké. Dlouhé měsíce si na ně nikdo nevzpomene, a když konečně přijde jejich čas, nestačí se divit. Jsou ohýbána, jejich význam stavěn na hlavu a ještě navíc obviňována z toho, že jsou kluzká jako hadi, zákeřná a tak. Do trika teď právě dostává jedno takové pěkné, šťavnaté slovo – KAMPAŇ.

videa_z_výběžku

vandej

k_fix_cz

pojdte se kouknout)