Nevím, jaké procento víkendových výletů v prosinci míří jinam, ale stejně se všichni asi nakonec sejdou na adventních trzích. Čím větší město, tím větší intenzita davů, stánků, mačkání, hluku … atakdále, atakdále. Praha je v tomto určitě na špici.

Tak je tu zas adventní čas. Rozsvěcejí se stromy na náměstích, režimem trochu prořídlí trhovci zas omrzají ve stáncích s čímkoliv, co připomíná Vánoce, nebo by se mohlo při bujné fantazii stát dárkem pro někoho blízkého … nebo … ne, nechci být tentokrát vůbec uštěpačný a tropit si posměšky. Nechť si každý užije tu dobu po svém.

A svět se zastavil. Asi. Alespoň uplynulý týden se mi to zdálo. Po tom celém podzimu, kdy se politici obrazně drželi na střídačku pod krkem, udání střídalo udání, ekonomičtí komentátoři si protiřečili skoro stejně jako meteorologové ... tak po tom všem konečně přišel výdech.

Není asi dost dobře možné, aby se blogová rubrika s tímto názvem nezastavila u posledního časového posunu - tentokrát z letního na zimní. Nebudeme zastírat, že autor je tuhým odpůrcem tohoto vekslování s našimi životními hodinami. Nejsem už ale tak naivní, abych si myslel, že nějaké osvícené výkřiky k něčemu pomohou. Na to už bylo mnoho mých předchůdců vysmíváno anebo nařčeno z potrhlosti. Ne. Tudy ne!

Dnes, tedy v pondělí, usednou staronoví i novopečení poslanci do parlamentních lavic a budou slibovat. Ne ovšem tak, jak celý rok před volbami, co jim slina na jazyk přinese. Tentokrát budou slibovat na svou čest a svědomí, že budou v duchu ústavy činit to nejlepší pro naši zemi. Jakou porci toho svědomí si s sebou ten každý jeden či jedna přináší, ponechám teď mimo diskuzi, tušit však můžeme mnohé. Zvláště když je v módě ten „tvůrčí přístup“, že…

Všechno podléhá paní módě. To co si oblékáme, co jíme, co nejíme, čemu se smějeme, čemu nesmějeme ( a hlavně proč a komu), co si koupíme, co hnedka zahodíme, protože je to prostě nemožné! … a tisíce a tisíce jiných věcí. A také samozřejmě koho volíme. Ne však podle stranickosti kandidáta nebo dokonce (nechť!) podle jeho myšlenek. Mám teď na mysli jejich profese.

Ta rána po mejdanu bývají sychravá. Člověk se nejdříve opatrně ohmatá, jestli není na kusy, jestli všechno funguje tak jak má nebo alespoň tak, jak to v tu chvíli dovoluje situace. A pak … pak se rozhlédne po okolí. Spoušť. To co v noci omamně vonělo a chutnalo teď poněkud zapáchá a ty zmuchlané věci poházené kolem, které se pomalu svíjejí, jsou ti vtipní noční přátelé, nebo naopak odpůrci, se kterými se vedl boj až do svítání.

videa_z_výběžku

vandej

k_fix_cz

pojdte se kouknout)