Nic proti běhu. Je to pohyb člověku prospěšný. Pozvedává ducha i tělo, dostane člověka do přírody, pokud ten člověk tedy není nucen brázdit střed nějakého města, umožňuje poznávat nová místa, pokud běžec neběhá denně stejnou trať, no prostě spousta výhod se nabízí. Samozřejmě že existují i jedinci, jako třeba já, kteří se nevyhnutelně při každém sportu zraní, způsobí si všelijaké potíže, a jejich sportovní počínání budí u ostatních neskryté veselí. Dobře jim tak. Pro tentokrát je nechme být.

Tak nám zase uplynul nějaký ten čas od rozhodnutí slovenských soudů o tom, že Babišovi můžeme zase říkat Bureš … a nic. Česká společenská bažina ten ostrý útok kamenné kritiky vstřebala s obvyklým plesknutím a šutr důkazů se potopil do bublajícího močálu. Jen to zašumělo.

Sice už něco pamatuji, ale do slovutného kmeta mám jaksi ještě daleko. Přesto už samozřejmě jsem majitel takové té fotky, na které je malý chlapeček vedle velkého sněhového iglú a jsem to prý já na naší zahrádce. 

Tak je tu zas adventní čas. Rozsvěcejí se stromy na náměstích, režimem trochu prořídlí trhovci zas omrzají ve stáncích s čímkoliv, co připomíná Vánoce, nebo by se mohlo při bujné fantazii stát dárkem pro někoho blízkého … nebo … ne, nechci být tentokrát vůbec uštěpačný a tropit si posměšky. Nechť si každý užije tu dobu po svém.

Maluju … tedy maluju … bílím. Bílím strop v ložnici. Máchám štětkou nad hlavou a pomalu měním sněhobílý strop na zářivě bílou. Chvílemi nevím, kde jsem právě skončil a pořád se mi při tom vrací vzpomínka na Arnolda Rimmera z Červeného trpaslíka, jak buzeruje robíky při přetírání chodby z ocelově šedé na vojenskou šedou. Já tu Rimmera nemám, rimmeruju si sám. Až zítřejší denní světlo prozradí, kde všude se objeví pověstní kocouři…

- - -

Nevím, jaké procento víkendových výletů v prosinci míří jinam, ale stejně se všichni asi nakonec sejdou na adventních trzích. Čím větší město, tím větší intenzita davů, stánků, mačkání, hluku … atakdále, atakdále. Praha je v tomto určitě na špici.

Dnes, tedy v pondělí, usednou staronoví i novopečení poslanci do parlamentních lavic a budou slibovat. Ne ovšem tak, jak celý rok před volbami, co jim slina na jazyk přinese. Tentokrát budou slibovat na svou čest a svědomí, že budou v duchu ústavy činit to nejlepší pro naši zemi. Jakou porci toho svědomí si s sebou ten každý jeden či jedna přináší, ponechám teď mimo diskuzi, tušit však můžeme mnohé. Zvláště když je v módě ten „tvůrčí přístup“, že…

ee Snapseed

videa_z_výběžku

vandej

k_fix_cz

pojdte se kouknout)