Top Stories

Říká se, že pokud chcete pořádně poznat cizí kraj, musíte opustit turistická lákadla a vydat se cestami, kterými chodí domorodci, zasednout s nimi u jejich stolu a ochutnat plody té země ... a tak. No, nevím, jak daleko musíte zajít, aby ty rozdíly byly opravdu patrné, ale Česko asi zas tak velké nebude.

Mohlo by se kdekomu zdát, že v té malé části České vlasti, sevřené Jižními Čechami, Vysočinou, Moravou a Rakouskem nic pořádného není, ale chyba lávky! I když pominete všechno ostatní (a byla by to velká chyba!) je tu Telč! Telč, se svými světovými kulturními glejty a pověstí. Telč, kterou je chybné minout. Telč, jejíž pověst ovšem možná slibuje o trochu víc, než potom může nabídnout.

Nevím, jak si v současné hitparádě mladých stojí náčelník Apačů Vinetou a jeho bílý bratr Old Shatterhand, počítám, že to žádná sláva nebude, ale pro generaci padesát plus, kam se už bohužel musím zařadit, je to prostě romantika a dětství, takže mohu s radostí konstatovat, že jsem konečně navštívil vilku na okraji Drážďan, konkrétně v Radobeulu, kde autor knih o právě těchto hrdinech žil a pracoval.

Samozřejmě pokud se v souvislosti s připravovanou výletní knížečkou hovořilo o top trasách, musely se objevit i cesty a místa profláknutá, veleznámá a již prochozená.

Tentokrát trochu mimo Výběžek i Národní park, přesto do oblasti, kam to máme blízko a mnozí z nás tudy procházeli již mnohokrát křížem krážem.

Většina turistů v těchto dnech směřuje do Brtníků či Kyjovského údolí.

Slunce se opíralo ještě jenom do horních pater domů v ulicích Úštěku, ale dole by už na dlažbu nepropadl pověstný špendlík. Čtvrt hodiny po předpokládaném zahájení velikonočního jarmarku na úštěckém náměstí bylo nabito.

Řečeno-li a), je třeba dodat i b). Pokud v Chodové Plané existuje starý židovský hřbitov, je logické, že by tu měl být i nějaký nový.

Součástí parku anglického typu u nového zámku v Chodové Plané je pozůstatek starého židovského hřbitova.

Nevím, jak si v současné hitparádě mladých stojí náčelník Apačů Vinetou a jeho bílý bratr Old Shatterhand, počítám, že to žádná sláva nebude, ale pro generaci padesát plus, kam se už bohužel musím zařadit, je to prostě romantika a dětství, takže mohu s radostí konstatovat, že jsem konečně navštívil vilku na okraji Drážďan, konkrétně v Radobeulu, kde autor knih o právě těchto hrdinech žil a pracoval.

V Drážďanech u Albertova mostu budou probíhat celou sezonu bleší trhy. Nejenom, že tu seženete spoustu věcí, které nepotřebujete, ale podobné tu můžete i prodávat. Je to jednoduché, registrace probíhá až v den konání, to znamená v sobotu od sedmi ráno.

Za oknem je to krásný, ale venku … však víte. Holomráz tam lidem kroutí ušima, že prý ani tučňáci v zoologický nechtějí vylejzat ven. Všichni pěkně doma u kamen, ani nikde žádní turisti otravný … jsem si říkal … a tak jsem skočil do auta a vyrazil na prohlídku nedalekého Budyšína. Bude tam pěkně klid, sluníčko, ty výhledy z hradeb … a vážně jo, bylo. I ten mráz tam ovšem byl.

Říká se, že pokud chcete pořádně poznat cizí kraj, musíte opustit turistická lákadla a vydat se cestami, kterými chodí domorodci, zasednout s nimi u jejich stolu a ochutnat plody té země ... a tak. No, nevím, jak daleko musíte zajít, aby ty rozdíly byly opravdu patrné, ale Česko asi zas tak velké nebude.

Mohlo by se kdekomu zdát, že v té malé části České vlasti, sevřené Jižními Čechami, Vysočinou, Moravou a Rakouskem nic pořádného není, ale chyba lávky! I když pominete všechno ostatní (a byla by to velká chyba!) je tu Telč! Telč, se svými světovými kulturními glejty a pověstí. Telč, kterou je chybné minout. Telč, jejíž pověst ovšem možná slibuje o trochu víc, než potom může nabídnout.

Při průzkumu toho kousku Jižních Čech, které se tísní mezi Vysočinou a Rakouskem, padla volba na rozbití základního tábora na městečko Dačice. Nebylo to proto, že je tam zámek, nebylo to proto, že to místo je kolébkou kostkového cukru. To všechno vyplynulo až tak nějak později. Hlavním důvodem byla jen ta poloha toho místa, odkud je to všude do okolí šikovně blízko.